Václav Karel

*21.října 1902 v Dobříči u Kralovic na Plzeňsku
+ 28.prosince 1969 v Praze.

Studoval na keramické škole v Bechyni (1919), na pražské UMPRUM (1919-27) u prof. Maška a F.Kysely, potom na AVU u profesorů MaxeŠvabinského a T.F.Šimona (1927-29). Karlovým spolužákem na studiích byl např. Cyril Bouda. Po ukončení studií byl KAREL na stipendijním pobytu v Paříži.
Jako grafik se pak zvláště zabýval technikou dřevorytu s uplatněním ve volných listech. V jeho olejomalbě převažovaly krajinné motivy a kytice. Václav KAREL celý život těžce snášel fyzický handicap po úraze v dětství, proto se nerad ukazoval na veřejnosti a tak se jí stranil. Vůbec prvně vystavoval v roce 1932 se Sdružením západočeských výtvarníků v Plzni. Samostatně vystavoval oleje, grafiky a kresby poprvé v roce 1933 v Hradci Králové, dále v letech 1933-35 vystavoval s Nezávislými v Topičově salónu. Pravidelně obesílal Zlínský salón. Od r. 1939 byl členem Umělecké besedy (UB) a pravidelně se zúčastňoval jejích výstav, samostatně v Alšově síni UB v roce 1943. Americké bombardování Prahy v únoru 1945 umělce těžce zasáhlo. Na rohu nábřeží a Resslovy ulice (kde nyní stojí Tančící dům) byl bombou zničen dům, ve kterém Karel bydlel a kde měl i ateliér. Dosavadní malířovo dílo bylo zničeno, s manželkou zachránili pouze holé životy a Karel zvláště litoval nenahraditelné ztráty svých zápisníků a skicářů.

Díky přátelství s fotografem Josefem Sudkem se alespoň zachovala fotodokumentace některých jeho obrazů a kreseb. Umělec byl přinucen začínat existenčně znovu. Proto v další své tvorbě upřednostnil ilustrační práci, nejprve pro časopisy (především dětský týdeník Mateřídouška). Ilustroval kalendáře, pohlednice, leporela, tabule pro školní výuku (např. Živá abeceda) i čítanky pro malé školáky. V padesátých a šedesátých letech vyšly s Karlovými ilustracemi České národní pohádky K.J.Erbena a B.Němcové, Máchův máj, básnické sbírky Jana Nerudy, říkadla a příhody ze světa dětí a přírody zvláště od J.V.Sládka a Josefa Kožíška. Současná střední a starší generace nezná jméno KAREL, ale jako oblíbené knížky svého dětství označí právě ty s KARLOVÝMI ilustracemi. V roce 1957 v Alšově síni Umělecké besedy KAREL představil své obsáhlé ilustrační dílo. Neúprosné termíny ilustračních zakázek mu však stále neposkytovaly dostatek času na volnou tvorbu, jen přes léto se umělec vracel k olejomalbě, ale obrazy pak dlouho čekaly na své dokončení a proto málo jich je signováno.

V šedesátých letech se KAREL zúčastňoval kolektivních presentací československého výtvarného umění v Německu, Anglii, Francii, Bulharsku, SSSR, NDR, Číně a Vietnamu, samostatně se zúčastnil Bienále v italských Benátkách. prezentoval však především svou ilustrační tvorbu. Na pražském salónu 1968 vzbudil pozornost jeho obraz Sysífos, zakoupený Klatovskou galerií. Proti „bratrské pomoci“ ze srpna 1968 protestoval obrazem Stromová znamení (ke dvěma kmenům – český a slovenský národ – se symboly Pražského jara přilétají z východu okupační armády – černí havrani). Posmrtně byly uspořádány v Praze dvě souborné výstavy v galerii Čs. spisovatele (1971 a 1977). Později bylo české veřejnosti řipomínáno dílo Václava KARLA na výstavách – viz výstavy na www.vaclavkarel.cz Karlovy obrazy se objevily z galerijních depositářů také při pražských přehlídkách českého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu nebo ve výstavní síni Mánes (125 let Umělecké besedy). Ve sbírkách je KAREL mj. zastoupen v Národní galerii, Západočeské galerii, dále v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, v Národním museu a Památníku národního písemnictví na Strahově i v dalších veřejných institucích (např na Ministerstvu školství a kultury, apod.) a v soukromých sbírkách českých i zahraničních sběratelů. Z osobního a uměleckého života ještě stojí za zmínku, že mezi Karlovy přátele patřili i malíři Zrzavý, Sedláček, Bartovský, fotograf Sudek, spisovatel Ladislav Stehlík, skladatelé Trojan, Slavický a další. V Karlově ateliéru U Akademie v Praze na Letné se často zastavovali k popovídání, ale i na partičku mariáše Václav Boštík a Jiří John.

Při devadesátém výročí umělcova narození vzpomínala v Lidových novinách právě Johnova žena Adriena Šimotová, která byla také častým návštěvníkem Karlova ateliéru:

„… byli jsme mladí, já a můj muž malíř a grafik Jiří John. Když jsme se s Karlem a s několika dalšími umělci starší generace setkali ve spolku Umělecká beseda, bylo to v době, kdy moderní umění bylo u nás potlačováno
všemi způsoby. Václav KAREL se svým přítelem Václavem Bartovským nám velmi vyšli vstříc a podpořili naše snahy, které v oné době nebylo snadné prosazovat. Mimořádná citlivost a jemnost Václava Karla nám umožnila otevřený dialog a postupně jsme se stali přáteli. Naše ateliéry byly blízko a náš vzájemný styk byl velmi častý. …jako výtvarník mohu říci, že mne dojímala míra poetického vidění jeho světa: motýli, květiny, pohled na intimní úsek přírody, skoro pohádková symbolika. Jeho nejlepší práce připomínají svou lyrickou fantaskností obrazy francouzského malíře Odilona Redona. Karel byl též velmi dobrý ilustrátor dětských knih. Někdy ho tato zkušenost zatěžovala a tak, když přecházel opět k volné tvorbě, musel překonávat úskalí určité popisnosti. Ale o to větší pak byla jeho radost z nově nabyté tvůrčí svobody. V závěru svého života vytvořil Václav Karel malé kresby – dekalky, velmi poetické a nekonvenční. Dva takové cykly kresbiček nazval Osamělé ostrovy a Opuštěné trůny. Sám je snad považoval za svou soukromou radost, za hru, ale já je považuji za nejsvobodnější vyjádření jeho něžné poetické duše. …“


K připomínce 100 let umělcova narození byly uspořádány úspěšné výstavy v Západočeské galerii v Plzni, v italském městě Villanuova sul Clisi, v Galerii Vyšehrad (v Praze po 25 letech!), v českém kulturním středisku v Drážďanech a v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě. Z následujících výstav až do současnosti (2021) je nutno především zmínit výstavu v Galerii Bohemia Sekt ve Starém Plzenci v roce 2009, ve Slovácké galerii v Uherském Hradišti v roce 2012 a v Bechyni 2013 a tamtéž znovu v roce 2019 k padesátému výročí úmrtí umělce a ke stoletému výročí maturity na místní věhlasné keramické škole. Karlovy ilustrace stále žijí; díky nakladatelstvím Fragment, Albatros, Svojtka, Sun a Apokryf se na knihkupeckých pultech znovu a znovu objevují knížky pro děti s Karlovým ilustračním doprovodem – viz přehled ilustrační tvorby.

Theme: Overlay by Kaira